250 metrů pod zemí

V pátek 3. 4. jsme ve večerních hodinách dorazili do města Bochnia, ležícího nedaleko Krakowa. Po registraci jsme s kámošem sfárali do proslulých solných dolů. Už samotná jízda neosvětleným hornickým výtahem padajícím hluboko do tmy byl zážitek. 250m pod zemí na nás čekalo docela velké překvapení v podobě parketové podlahy, hospody, ubytovacího zařízení atd. Bohužel na většinu závodníků zbyla obří místnost plná dvoupatrových postýlek, takže ti, co chtěli opravdu závodit, měli s nějakým spánkem smůlu. V noci totiž probíhalo zpívání česko-polských písní, troubení na trumpetu, a typické hospodské aktivity.

V sobotu nás čekala velkolepá snídaně v podobě dvou prapodivných hamburgerů…(polští horníci nejspíš kopou v rytmu Ameriky…). Poté pěší prohlídka dráhy, která mě teda dost překvapila….. 800m dlouhá s převýšením 50m, to znamenalo 600m po rovině s dřevěnými překážkami – skoky, klopenky… a závěrečné 200m dlouhé schody zpestřené několika zpomalováky. Na jedinou tréninkovou jízdu jsem zvolil můj DH stroj s XC plášti a nejvíc omezeným chodem pružení. Předpokládal jsem, že když je kategorie hardtailů, tak že v elitě pojedou spíš na celopérech, a tak jsem v klidu vyrazil na start prvního kola závodu. A jak tak koukám, jeden pevňák vedle druhýho…ale nezaleknul jsem se a s důvěrou v mojí glorynu jsem to odpálil, co bylo v mých silách, bohužel na schodech mi síly došly a tak jsem se nevyvaroval jedné zastávky, která mě posadila na třetí místo. V tu chvíli mi bylo jasný, že vítězství není nemožné, a tak jsem se vydal po odpolední nudě, v 21.00 do postele, abych se alespoň do té půlnoci vyspal…..

V neděli dopoledne začaly druhé závodní jízdy. Pneumatiky na 4 ATM, 30 minutové rozhejbání se- a už šlapu, po sto metrech sprintu přestávám pomalu vidět překážky a při průjezdu podzemním kostelem jsem fakt viděl všechny svatý, krátký odpočinek před technicky náročnějšími schody, aby se mi vrátil zrak, a jsem v cíli, s časem 1minuta a 30s vyhrávám, což mě fakt těší a motivuje do dalších závodů. Tak a po dvou nocích v podzemí hurá zpátky za slunkem.

Ondra Bárta